Student je povinen řádně (výše uvedeným způsobem) odkazovat na zdroj převzatých myšlenek, údajů nebo dokonce konkrétních formulací jiných autorů. Výjimkou jsou pouze neoddiskutovatelné události, všeobecně známá fakta a informace spadající do obecného povědomí v rámci oboru, do něhož daná práce náleží (tj. politologie a mezinárodní vztahy) – u těchto typů údajů není třeba uvádět odkazy na zdroje (např. OSN byla založena v roce 1945 či význam pojmů polity, politics a policy). U všech ostatních převzatých informací musí být odkaz uveden. Odkazy je nutné uvádět např. u veškerých typologií (pokud nejsou výtvorem studenta), u tzv. tvrdých dat (zejm. přesných číselných údajů), u převzatých tabulek, obrázků, map atd.

Povinností studenta je používat relevantní prameny a literaturu. Studentské texty by se měly opírat především o prameny (právní předpisy, veřejněpolitické dokumenty, statistiky), odborné monografie a články z odborných časopisů a sborníků z oborů politologie a mezinárodní vztahy a dalších sociálních věd. Platí zásada, že informace dostupné v pramenech a odborných publikacích by měly být čerpány výhradně z těchto typů zdrojů. Pouze v případě, že určité informace v pramenech a odborné literatuře nalézt nelze, lze využít i další typy zdrojů. Jako doplňující zdroj informací je možné užívat např. články z novin a časopisů určených pro širokou veřejnost, přičemž k argumentaci obsažené v tomto typu zdrojů je třeba přistupovat kriticky.

Samozřejmostí je využívání internetových zdrojů. Vzhledem k otevřenosti internetu je namístě dodržovat při práci s elektronickými zdroji určité zásady. Je vhodné používat především webové portály univerzit, mezinárodních organizací, veřejných institucí či think-tanků, popř. alespoň ověřovat pravdivost informací v několika na sobě nezávislých zdrojích.

Seriózní encyklopedie (nikoli veřejně editovatelné internetové encyklopedie, např. Wikipedie), slovníky a učební texty (skripta a učebnice) jsou jako zdroj přijatelné, mělo by se však jednat pouze o zdroje doplňkové. 
Bakalářské a diplomové práce, přednášky a jiné ústně sdělené údaje se mohou mezi použitými zdroji objevit jen ve výjimečných případech, pokud obsahují původní myšlenky. Použití těchto zdrojů je ospravedlnitelné pouze originalitou a relevancí přebírané informace.

V případě rozporu údajů v různých zdrojích je možné upozornit v textu, že se zdroje liší, a odkázat na alternativní zdroj pomocí výrazu „srovnej“ či zkratky „srov.“. Tento postup lze použít i k podpoře vlastního tvrzení (i další autoři mají stejný názor jako studující).

Příklad:

• (srov. Novák 2001: 13–15)

Cizí myšlenky lze do studentských textů přebírat prostřednictvím přímé citace nebo parafráze (nepřímé citace). Přímá citace je doslovné převzetí obratu, části věty, věty nebo několika vět z díla jiného autora. Přímé citace odstavců či stran do textu obvykle nepatří, resp. mohou se vyskytovat pouze výjimečně a pouze v případě, že s nimi autor následně kriticky pracuje. Necitují se banality a obecně známé informace, ale pouze originální, zajímavé výroky a spojení, u nichž je přímá citace něčím přínosná a zajímavý je nejen význam a smysl výroku, ale také samotná formulace. Přímé citace v žádném případě netvoří osu práce nebo její zásadní část, ale pouze doplňují práci a myšlenky autora.

Přímá citace je uzavřena v uvozovkách. Na začátku je přímá citace ohraničena symbolem „uvozovky dole“ ve tvaru připomínajícím číslo 99, na konci přímé citace se nachází symbol „uvozovky nahoře“ ve tvaru připomínajícím 66. Oba symboly lze ve Wordu vložit stiskem kombinace kláves SHIFT+ů. Jiné typy uvozovek a apostrofů nejsou podle českých typografických pravidel přípustné. Bezprostředně za uvozovkami ukončujícími přímou citaci vždy následuje odkaz na použitý zdroj.

Přímá citace je přesným přepisem originálu – včetně původní interpunkce, případného zvýraznění některého slova kurzívou apod. Při jakékoli změně původního textu je třeba vyznačit tuto změnu pomocí hranatých závorek, popř. na ni poukázat v odkazovací závorce za přímou citací.

Příklady:

• změna velkého písmena na začátku věty na malé a vypuštění části původního textu:
  Lze konstatovat, že „[j]ednostranná glorifikace husitství […] byla korigována v období po roce 1989“ (Tichý 2003: 12).
• dovysvětlení významu citované informace, dopsání spojky a zvýraznění slova kurzívou:
  Rukojmí uvedli do médií, že „věří, [že] jejich únosci byli spolčeni se skupinou [Hizballáhem]“ (Kushner 2003: 166; kurzíva doplněna autorem).

Pokud uvádíme přímou citaci určitého autora, ovšem přebíráme ji z díla autora jiného, odkaz obsahuje spojení „cit. dle“ (tzn. citováno dle). V níže uvedeném příkladě tedy přebíráme do svého textu ve formě přímé citace či parafráze určitou myšlenku prof. Říchové, která je citována v díle prof. Dvořákové. Jedná se o tzv. sekundární citaci – tato forma odkazování by měla být pouze výjimečná a měla by být používána jen v případech, kdy nejsme vzhledem k objektivním překážkám schopni opatřit si původní dílo (v uvedeném příkladu dílo prof. Říchové). Jelikož pro seznam literatury platí zásada, že se v něm smí objevit jen ty zdroje, s nimiž jsme skutečně pracovali, uvede se v seznamu pramenů a literatury pouze dílo prof. Dvořákové (a nikoli dílo prof. Říchové, na které prof. Dvořáková ve svém díle odkázala).

Příklad:

• (Říchová 2007: 32 cit. dle Dvořáková 2000: 152)

Přímé citace z cizojazyčné literatury používáme v českém překladu, do poznámky pod čarou je  vhodné uvést originální znění.

Parafráze je přepis cizích myšlenek za pomoci vlastní formulace (tzv. vlastními slovy).

Jasně identifikovatelné jsou parafráze typu: „podle Sartoriho“, „jak uvádí Říchová“, „někteří badatelé uvádějí“. Na konci tvrzení je uveden odkaz na zdroj, v němž se toto tvrzení vyskytuje. Pokud v textu uvádíme jméno autora, lze v odkazovací závorce vynechat jeho příjmení, pokud závorka bezprostředně následuje po příjmení v textu.

Příklad:

• Sartori (2005: 19) zdůrazňuje význam dynamické složky stranického systému.

Parafráze není v textu graficky zvýrazněna, přesto je však vždy nutné na jejím konci uvést odkaz na zdroj. Inspiraci přístupem dalších badatelů je vždy nutné přiznat, v opačném případě se stejně jako v případě neoznačení přímé citace jedná o plagiátorství. Odkaz na zdroj lze uvést například na konec odstavce, který je celý věnován problematice z pohledu jednoho badatele. Pokud ve více větách používáme intenzivně více zdrojů, je vhodné uvádět odkazy za jednotlivými větami. Již při tvorbě textu je třeba myslet na to, že musí být opatřen odkazy a je tudíž vhodné vytvářet text tak, aby bylo pro čtenáře snadné identifikovat, kde jednotlivé parafráze začínají a končí (tj. jak konkrétně autor nakládal s použitými prameny a literaturou).

Žádná studentská práce by nikdy neměla být pouze soustavou přímých citací a parafrází, vždy by měla obsahovat vlastní přidanou hodnotu (které lze dosáhnout především stanovením relevantního cíle a jeho následným naplněním).