Seznam pramenů a literatury je řazen abecedně dle příjmení autora či názvu zodpovědné korporace.

Seznam pramenů a literatury musí obsahovat všechny zdroje, na které je v textu odkazováno. V seznamu se nesmí v žádném případě vyskytovat položky, na které není v textu odkazováno (a které tudíž nebyly použity při psaní textu). Jinými slovy řečeno, pokud je tedy na zdroj v práci odkazováno, musí mít tento zdroj svůj „protějšek“ i v seznamu literatury. Tato poučka samozřejmě platí i obráceně.

V případě, že seznam pramenů a literatury čítá více než cca dvacet položek, lze jej vnitřně členit na oddíly, např. na prameny (primární zdroje dat a informací: např. ročenka, statistika, zákon, obsah internetové stránky bez uvedeného autora) a literaturu (obecně díla, u nichž známe autora – tedy nejen knihy a články, ale také internetové zdroje, jejichž autora známe). V případě využití doporučeného referenčního systému členění seznamu pramenů a literatury na oddíly není nutné. Seznam pramenů a literatury je v tomto případě vhodné ponechat bez vnitřního členění a důsledně zachovat abecední pořadí jednotlivých položek v seznamu literatury, což umožňuje vyhledat konkrétní bibliografickou citaci podle odkazu uvedeného v textu.

Položky v seznamu pramenů a literatury nečíslujeme ani neuvozujeme odrážkami.

Pro všechny zdroje uvedené v seznamu pramenů a literatury je používán stejný formát bibliografických údajů (shodné pořadí jednotlivých typů údajů, shodné použití interpunkce).

Údaje potřebné pro sestavení bibliografického údaje čerpáme z titulní strany díla a v případě potřeby z dalších částí díla. Každý bibliografický údaj v seznamu literatury končí vždy tečkou.

Bibliografický údaj vždy respektuje jazyk díla, z něhož citujeme či parafrázujeme (např. u díla v angličtině je místem vydání London a ne Londýn). To neplatí pro „s.“ uvozující číslo strany či rozsah stran ani pro poznámky doplněné v hranatých závorkách – v těchto případech respektujeme jazyk, v němž text píšeme (u studentských textů obvykle čeština).

Pokud by se v seznamu literatury objevilo více děl se stejným příjmením autora a rokem vydání, rozliší se pomocí písmenného indexu uvedeného za rokem vydání. Bibliografické údaje se i v tomto případě řadí podle abecedy (podle prvního lišícího se písmena v rámci bibliografického údaje před přidáním písmenného indexu).

Příklady:

• Cabada, Ladislav (2011a): The Role of Central European Political Parties in the Establishment and Operation of the Conservatives and Reformists Group. Politics in Central Europe 7 (2), s. 5–18.
• Cabada, Ladislav (2011b): Východní Asie. In: Cabada, Ladislav, Šanc, David a kol., Panregiony ve 21. století. Vývoj a perspektivy mezinárodních makroregionů (Plzeň: Aleš Čeněk).

Při odkazování na tyto zdroje v textu musí být index uveden v odkazovací závorce, aby bylo možné rozlišit, ke které z bibliografických citací odkaz patří.

Příklad:

• (Cabada 2011b: 245)

Alternativní způsoby jsou akceptovány, pokud jsou používány správně. Existuje totiž nepřeberné množství způsobů, jak je možné seznamy pramenů a literatury sestavovat. Každý z nich se liší svými zákonitostmi, zde doporučený způsob vytváření položek v seznamu literatury je využíván v oborech politologie a mezinárodní vztahy (s případnými dílčími modifikacemi napříč nakladatelstvími odborné literatury). Zároveň se jedná o jeden z nejjednodušších a nejméně komplikovaných způsobů, jak seznam pramenů a literatury vytvářet.

Za příjmením a jménem (či iniciálou jména) autora následuje rok vydání, což jsou dva klíčové údaje pro vyhledání bibliografického údaje v seznamu pramenů a literatury podle odkazu uvedeného v textu. Následuje název díla a případné podnázvy (pokud jsou uvedeny na titulní straně). Následuje místo vydání a vydavatel (je třeba dodržet jednotné pořadí a interpunkci). Název díla píšeme kurzívou (pro grafické odlišení a zpřehlednění bibliografického údaje).

Příjmení, Jméno autora (Rok vydání). Název knihy (Místo vydání: Vydavatel).

Příklad:

• Nálevka, Vladimír (2000). Světová politika ve 20. století (Praha: Aleš Skřivan).

Není třeba uvádět celé křestní jméno autora, stačí iniciála. I v tomto případě se však uplatňuje zásada jednotnosti formátu bibliografických údajů – všechna křestní jména v rámci seznamu literatury jsou buď uvedena celá, nebo jsou zkrácena ve formě iniciály.

Příklad:

• Nálevka, V. (2000). Světová politika ve 20. století (Praha: Aleš Skřivan).

Pokud má autor více křestních jmen a v seznamu literatury se rozhodneme uvádět celá křestní jména, uvede se první křestní jméno v pořadí a místo ostatních je uvedena iniciála (čárka se mezi nimi nepíše). V komplikovanějších případech je třeba věnovat náležitou pozornost odlišení příjmení od křestního jména.

Příklad:

• Vodička, Karel – Cabada, Ladislav (2007). Politický systém České republiky. Historie a současnost. Druhé, aktualizované a rozšířené vydání (Praha: Portál).

Jména několika autorů od sebe oddělujeme pomlčkou (–) oddělenou z obou stran mezerami.

Z titulní strany získáme informaci o tom, zda je kniha editovaným sborníkem či kolektivní monografií. V případě, že se jedná o sborník, je u jména/jmen na titulní straně uvedeno, že se jedná o editory („edited by“, „ed.“, „eds.“, „editor“, „editoři“). V případě, že se jedná o kolektivní monografii, jsou na titulní straně uvedena jména autorů. V takovém případě jsou buď uvedena jména všech autorů, nebo pouze vedoucího či vedoucích autorského kolektivu s poznámkou „a kol.“, „a kolektiv“, „et. al.“ a podobně.

Při vytváření bibliografické citace je nutné vycházet z údajů uvedených na titulní straně. Jedinou výjimkou je, pokud počet autorů uvedených na titulní straně překračuje tři. V takovém případě je možné do bibliografického údaje uvést pouze prvního z uvedených autorů a připojit „a kol.“ či „et al.“.

Příklady:

• Poguntke, Thomas – Webb, Paul eds. (2007). The Presidentialization of Politics. A Comparative Study of Modern Democracies (Oxford: Oxford University Press).
• Cabada, Ladislav – Šanc, David a kol. (2011). Panregiony ve 21. století. Vývoj a perspektivy mezinárodních makroregionů (Plzeň: Aleš Čeněk).

Bibliografický údaj v uvedené podobě se v seznamu literatury a pramenů objeví pouze výjimečně, jelikož v případě kolektivních monografií a sborníků odkazujeme obvykle na konkrétní kapitolu a nikoli na knihu jako celek. Pokud se objeví kolektivní monografie jako celek, děje se tak v naprosté většině případů v okamžiku, kdy jsou představována publikovaná díla věnující se dané problematice. Neodkazujeme tedy na nějakou konkrétní informaci obsaženou v knize (v takovém případě je nutné odkazovat v kolektivních monografiích na konkrétní kapitolu), ale na publikaci jako celek. V seminárních pracích se tedy s tímto bibliografickým údajem prakticky nesetkáváme.

Pokud je možné zjistit jména autorů jednotlivých kapitol, odkazujeme vždy na konkrétní kapitoly a nikoli na celý sborník či kolektivní monografii (výjimkou je pouze případ, kdy upozorňujeme čtenáře na existenci díla jako celku). V tomto případě se kurzívou zvýrazňuje název celého díla, nikoli kapitoly.

Příjmení, Jméno autora dané kapitoly (Rok vydání knihy). Název kapitoly. In: Příjmení, Jméno vedoucího autorského kolektivu / editora knihy, Název knihy (Místo vydání: Vydavatelství), Rozsah stran kapitoly.

Příklad:

• Kollerová, Marta (2007). Finanční rozvaha – rozpočet projektu. In: Cabada, Ladislav – Zíková, Tereza a kol., Projektové řízení ve veřejném sektoru (Plzeň: Aleš Čeněk), s. 74–85.

Stejný postup volíme i v případě, že autor námi použité kapitoly je současně editorem knihy.

Příklad:

• Poguntke, Thomas – Webb, Paul (2007). The Presidentialization of Politics in Democratic Societies: A Framework for Analysis. In: Poguntke, Thomas – Webb, Paul eds., The Presidentialization of Politics. A Comparative Study of Modern Democracies (Oxford: Oxford University Press).

Odkazujeme vždy na konkrétní článek v časopise – vždy tedy musí být jasné, kdo je autorem a v jakém konkrétním čísle časopisu lze článek nalézt. K identifikaci konkrétního čísla časopisu se používají údaje o ročníku (v cizojazyčných časopisech označeno „Volume“ nebo „Vol.“) a čísle v rámci ročníku („Number“ nebo „No.“). Kurzívou se v tomto případě zvýrazňuje název časopisu, nikoli název článku.

Příjmení, Jméno autora článku (Rok vydání). Název článku. Název časopisu Ročník (Číslo), Rozsah stran článku.

Příklady:

• Fink-Hafner, Danica (2007). The Democratization and Europeanisation of Party Systems. Politics in Central Europe 3 (1+2), s. 5–10.
• Rosůlek, Přemysl (2003). Vládní koalice v Makedonii. Politologická revue 9 (1), s. 100–118.

V případě odkazování na článek nalezený ve formátu pdf v některé z databází odborných článků (např. JSTOR, EBSCO, ProQuest, Oxford Journals) lze článek citovat stejně jako tištěnou verzi (články ve formátu pdf jsou přesnými kopiemi včetně stránkování, což provozovatelé databází garantují – není tedy nutné v rámci bibliografické citace uvádět, že článek byl získán prostřednictvím internetové databáze). Jinými slovy řečeno, součástí těchto položek v seznamu literatury by neměl být hypertextový odkaz na tyto databáze.

V případě, že se jedná o článek podepsaný konkrétním autorem, postupujeme analogicky jako v případě článku v odborném časopise.

Příjmení, Jméno autora (Rok vytvoření). Název textu. Název periodika Datum vydání, Rozsah stran textu.

Příklad:

• Suda, Zdeněk (2008). Vyhlídky demokracie v arabském světě. Lidové noviny 16. 8. 2008, s. 21.

V případě, že autor není znám (není uveden, autorem je redakce, článek je podepsán pouze zkratkou), nahradíme jméno autora názvem zodpovědné korporace, tj. v tomto případě názvem periodika.

Název periodika (Rok vytvoření). Název textu. Datum vydání, Rozsah stran textu.

Příklad:

• Lidové noviny (2009). Český průmysl čelí propadu poptávky. 13. 7. 2009, s. 3.

V obou uvedených případech kurzívou zvýrazňujeme název periodika.

Pokud známe autora textu, bibliografický údaj bude v maximální možné míře podobný bibliografické citaci článku z periodického tisku. Pokud není některý z údajů k dispozici (např. rozsah stran či datum zveřejnění), vynecháme ho. Kurzívou zvýrazňujeme název internetového periodika či portálu.

Za všemi internetovými adresami uvedenými v seznamu pramenů a literatury je třeba bezprostředně uvést datum přístupu, tj. datum, kdy byly informace z dané internetové adresy převzaty.

Příjmení, Jméno autora (Rok vytvoření). Název textu. Název internetového periodika, příp. portálu. Datum zveřejnění (Internetová adresa, Datum přístupu), Rozsah stran textu.

Příklady:

• Shadid, Anthony – Kirkpatrick, David D. (2011). Promise of Arab Uprisings Is Threatened by Divisions. The New York Times. 21. 5. 2011 (http://www.nytimes.com/2011/05/22/world/middleeast
  /22arab.html?pagewanted=all, 14 . 6. 2012).
• Green, Jerrold D. – Wehrey, Frederic – Wolf, Charles Jr. (2009). Understanding Iran. RAND Corporation (http://www.rand.org/pubs/monographs/2008/RAND_MG771.pdf, 7. 5. 2012).
• Valladão, Alfredo G. A. (2006). Brazil: An Ambiguous Leader. GIGA Conference on ‘Regional Powers in Asia, Africa, Latin America and the Middle East’, Hamburg, 11. – 12. 12. 2006 (http://www.giga-hamburg.de/dl/download.php?d=/english/content/rpn/conferences/valladao.pdf, 7. 5. 2012).

Při vložení internetové adresy z internetového prohlížeče je třeba smazat hypertextový odkaz (kliknout pravým tlačítkem na vloženou internetovou adresu a vybrat příkaz „odebrat hypertextový odkaz“).

V případě, že autor textu není uveden, nahradíme jeho jméno názvem zodpovědné korporace (např. majitel či provozovatel internetového portálu, popř. název internetového portálu). Pokud není některý z údajů k dispozici (např. rozsah stran), vynecháme ho. Kurzívou v tomto případě zvýrazňujeme název textu.

Název zodpovědné korporace (Rok vytvoření či zveřejnění). Název textu. Datum zveřejnění (Internetová adresa, Datum přístupu), Rozsah stran textu.

Příklady:

• UNDP (2011). Human Development Index (http://hdr.undp.org/en/statistics/hdi/, 14. 6. 2012).
• Vláda České republiky (2023). 21. září 2023: Premiér Fiala vystoupí na konferenci Zdravotnictví 2024. 19. 9. 2023 (https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/ocekavane-udalosti/21--zari-2023-premier-fiala-vystoupi-na-konferenci-zdravotnictvi-2024-208336, 20. 9. 2023).

V případě, že neznáme autora článku v internetovém periodiku, řídíme se prakticky stejným způsobem jako v předchozím případě. Jedinou změnou je užití kurzívy, kdy není kurzívou zvýrazněn název textu, ale název internetového periodika (pracujeme tedy v této souvislosti se stejnou logikou, jako by se jednalo o článek v periodickém tisku).

Typicky v případě internetových zdrojů může nastat situace, kdy nebude možné dohledat rok publikování. Neboť je samotný rok důležitý pro formát odkazového aparátu, je na jeho místě uvedeno nedatováno.

Příklad:

Zelení (nedatováno). O nás (https://www.zeleni.cz/o-nas, 20. 9. 2023).

Označení a číslo právního předpisu, Název právního předpisu, Specifikace použitého znění právního předpisu.

Kurzívou zvýrazňujeme název právního předpisu.

Příklad:

• Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Formát bibliografické citace je obdobný jako u knihy, do hranaté závorky za názvem označíme, že se jedná o závěrečnou práci. Místo vydání je uvedeno na titulní straně práce, vydavatelem je vysokoškolská instituce uvedená na titulní straně. Kurzívou zvýrazňujeme název práce.

Příjmení, Jméno autora (Rok vydání). Název práce [bakalářská/diplomová/disertační práce] (Místo vydání: Název vysokoškolské instituce).

Příklad:

• Nováková, Jana (2004). Přechod k demokracii v Jihoafrické republice [disertační práce] (Plzeň: Fakulta filozofická ZČU v Plzni).

Příjmení, Jméno mluvčího (Rok, kdy rozhovor proběhl). [Ústní sdělení] Datum rozhovoru (Pracoviště mluvčího nebo jiná specifikace jeho odbornosti).

Uvedením pracoviště mluvčího či jiné specifikace jeho odbornosti je doloženo, že se jedná o osobu, která je kvalifikovaná se k dané problematice vyjádřit. Vzhledem k absenci názvu nezvýrazňujeme žádnou pasáž citace kurzívou.

Příklad:

• Ženíšek, Marek (2011). [Ústní sdělení] 4. 11. 2011 (Ministerstvo zdravotnictví České republiky).